Církevní dějiny

„Kostel nebyl otevřen”

Farnost Radewitze je poprvé zmiňována roku 1140. Klášter Waldsassen Redwitz roku 1340 prodává Chebu, podrží si však církevní pravomoci.

Městečko Redwitz se stává evangelickým roku 1560, o čtyři roky dříve, než se k témuž odhodlá i říšské město Cheb. Do roku 1628 pocházejí dva ze čtyř farářů ze zdejší vážené rodiny Leopoldových.

Za Třicetileté války (1618-1648) je roku 1627 císařem rekatolizován Cheb. Roku 1628 musejí luteránští kazatelé opustit i Redwitz. Jedenadvacet let je farnost opět katolická.
Měšťané se však protireformaci stavějí na odpor: navštěvují luteránská kázání a školy ve vsích markrabství Brandenburg-Bayreuth.
Náboženskou obec v této době nevedou luteránští kazatelé, nýbrž světští představitelé jako například purkmistři Joseph a Georg Leopoldové.

Třicet let války končí ujednáním, dle něhož mají být v Říši obnoveny konfesní poměry z roku 1624. Městečko Redwitz se tak zase může stát evangelickým.
Roku 1649 obsazují měšťané kostel sv. Bartoloměje a zavádějí opět luteránskou bohoslužbu. Ochráncem farnosti se stává markrabí, duchovní jmenuje jeho konzistoř v Bayreuthu. Mnozí z nich jsou příbuznými purkmistra Georga Leopolda.