Hospodářství městečka

„Náš všední chléb” Hospodářství městečka

Majitelé domů v Redwitz čerpají většinu svých příjmů ze zemědělství. Každý z nich coby maloměstský hospodář krom obdělávání půdy provozuje také řemeslo, obchod či jinou živnost. Měšťané mají povoleno pro vlastní potřebu z Horní Falce, Markrabství a Chebska bez cla dovážet dřevo, obilí a dobytek.
Chebská vrchnost vyžaduje pouze nízké odvody (poddanské dávky peněžní a naturální), což umožňuje provozovat pivovarnictví a chov masného dobytka za výhodnějších podmínek než jinde v okolí.

V městečku se křižují dálkové obchodní cesty Norimberk-Cheb-Praha a Řezno-Magdeburg. Jarmarky a posvícení přitahují zákazníky ze širokého okolí.

Právě obchodní cesty dávají mnohým z místních práci. Měšťané pronajímají tažné voly a koně, aby vozy mohly překonat cesty v průsmycích. Kováři, koláři a sedláři se starají o povozy a tažná zvířata. Vozy jsou odstavovány a zboží skládáno do stodol s velkými vraty.

Za války se Redwitz dík své infrastruktuře stává důležitou zastávkou pro vozy vojenského doprovodu a zázemím pro ustájení koní rejtarů.
Městečko je sice pleněno a vydíráno, domy však nejsou vypáleny. Řemeslnické dílny i pivovar nadále pracují. Vojáci zde prodávají svoji kořist, uprchlíci svůj majetek.

Pouze zde jsou ještě k mání chléb, maso a pivo.
Roku 1645 měšťané poprvé uvaří pšeničné pivo, jež se stává důležitým obchodním artiklem. Těmito způsoby městečko vydělává na válce. Zisky nicméně nestačí k vyrovnání ztrát způsobených pleněním, ubytováváním vojenských oddílů a kontribucemi odváděnými vojskům a Chebu.

Z války městečko Redwitz vychází zadlužené, protože v něm však přežily mnohé živnosti, profituje z opětovné obnovy okolí.